Je nádherný den, tak se rodina vydá na výlet. Jedou po dálnici do Prahy. Na 14. kilometru D1 tatínek začíná zrychlovat ze 180 km/h na 230 km/h, ale nezvládne řízení a dostane smyk. Jeden kotoul, druhý, vypadá to hrozivě. Přijede záchranka, odveze rodinu do nemocnice. Tam se po týdnu tatínek probere z těžkého kómatu. Ptá se doktora: „Pane doktore, jak to vypadá s mojí dcerou, miss ČR?”
„No to víte, jak jste dělali ty sudy, vaše dcera dřela hlavou o asfalt. Má takovej ksicht, že ji nepozná ani vlastní máma, to vám garantuju.”
„To je strašné,” pronese táta. „Co můj syn, fotbalový mistr ČR?”
„Hm, ten má přelámaný nohy tak, že bude rád, když bude na vozíku.”
Otci rodiny se zamlží zrak: „Ježíši, co se mi může stát horšího?”
Doktor se škodolibě zasměje a řekne: „Víte, to byl vtip, je Apríl. Všichni jsou mrtví.”
V pražském metru si rychle osvojili manýry politiků a mluvčích velkých firem. Nepříjemné pravdy dávkují veřejnosti postupně a opatrně.
ÚTERÝ: „Při povodni jezděte metrem, je to bezpečné a spolehlivé.”
STŘEDA: „Některé stanice jsme preventivně uzavřeli... Možná jsou některé zatopené, ale nejsme si jisti, na obrazovkách je jen tma.”
ČTVRTEK: „Jsou zatopeny všechny stanice (které být mohly).”
PÁTEK: „Ve stanici Sokolovská zůstaly zatopené dvě soupravy.”
SOBOTA: „V jedné, možná i v obou soupravách jsou ještě cestující.”
-
+


25. 12. 2011